Chovatelská stanice Vlčí naděje

Tak jsme se letos chystali na přebor dle ZZO. Lépe řečeno Daniel s Šery, já jen dohlížela a těšila se jak si to letos užiji. Pěkně si sednu do křesílka ,budu popíjet kávu a fandit a srovnávat výkony závodníků.
No a co čert nechtěl. V pátek v pozdních hodinách večerních jsem se dozvěděla, že Daniel nemůže nastoupit. No a tak to zbylo na mně. Rok jsem s Šery necvičila ale přeci jen to nemohla zapomenout .
Ráno jsem vyvenčila Šery a s velkou trémou očekávala začátek závodu.
Při hlášení panu rozhodčímu jsem byla zřejmě velmi nervozní, neboť se mě rozhodčí ptal čeho se bojím, že mě neukousne.
Nakonec jsme to zvládly na 81 bodů.
Poslušnost na 45 bodů. Rozhodčí mi řekl že jsem mistr v ovládání vodítkem, po pravdě to bylo jen tím že jsem si vzala moc krátké vodítko a mojí roztržitostí to vypadalo že psa neustále ovládám. Poučení pro příště-delší vodítko. Šery mne moc potěšila jak hezky udělala aport, který jsem opět já zkazila tím že jsem ji ho brzy odebrala.
Kámen úkazu pro nás byla druhá část s košíkem. Šery nejvíce zajímalo jak si sundat tu věc z tlamy. Vůbec mě nenapadlo Danielovi připomenout že je tato část s košem a tak to ani nezkoušeli. Hlavně že jsem radila Peťovi Cejpkovi aby ho zvykal na košík. I přes to že ji vadil koš však vyběhla jak za skupinou s balonem tak ke psům a hned se vracela po přivolání ke mně , ovšem i se snahou se zbavit koše. Za to jsme sklidili 36 bodů.
Na to že s Šery cvičí Daniel je to slušný výkon. S Danielem by byla lepší.
Příští rok nám to jistě ukáže na přeboru dle ZVV1.