Jdi na obsah Jdi na menu
 


Avar Vlčí naděje

6. 10. 2009

Avar skonal chvíli po Akimovi. Jsou spolu v psím nebi.
Avar žil spokojený život milován, obdivován. Dobře vychovaný s velkou zahradou a volným přístupem do domu. Jeho rodina ho bezmezně milovala. Moc a moc jim za to děkuji a doufám že takové páníčky najdu i pro svá štěňátka po Šery.

Dopis od paničky AvaraObrazek

Byl to člen rodiny.
Snad se s námi měl dobře. Měl velkou zahradu, za zahradou pole kde
honil zajíce a srnky (jednou taky divoký prase), procházky, mazlení,
když chtěl spal s námi v posteli, měl kocoura i nás na hraní .... A když
se před 18 měsíci narodila Sára brali jsme to tak, že nemůžeme
devítiletého psa učit novým kouskům a co šlo nechali jak bylo. Třeba
molitan na spaní měl u mojí postele a ten jsme jen trochu posunuli a
dětská postýlka se dala o kus dál než by byla jinak. Snažili jsme se mu
věnovat stejně jako před narozením Sáry. Když jsme přijeli z porodnice a
otevřeli dveře auta, hned tam strčil hlavu a olízal ji. Pravda,
plánovali jsme jejich seznamování, ale ne takhle rychle a bouřlivě !
:-). Nemohli jsme ho od ní odtrhnout. Když byla doma čtvrtý den a začala
poprvé pořádně brečet, začal kňourat a poštěkávat a vypadal, že se vrhne
na nás, že jí něco děláme. Spávala před domečkem v kočáru na trávě, Jack
ležel někde poblíž a když se vzbudila a začala plakat přišel za mnou
dovnitř.

Myslím že měl hezkej život.